Dům na půl cesty Příběh Karla má šťastný konec!

 

Karel vyrůstal v kojeneckých ústavech, v dětském domově, nepoznal nikdy rodičovskou lásku, podporu, pochopení. Byl velmi hravé dítě, bavil ho sport, hrál fotbal, běhal, zúčastňoval se Benešovské desítky (organizovaný závod pod záštitou města Benešova). Ve škole se snažil, s průměrnými známkami opustil základní školu, vyučil se ve dvou oborech. Po skončení vzdělávání musel opustit dětský domov Racek a najít si bydlení, práci a postavit se na vlastní nohy. S DD Racek spolupracujeme (v našem domě bydleli i Karlovi kamarádi), takže to pro něj bylo snadné rozhodování. Přišel bydlet do naší služby, začali jsme s ním pracovat. Slušný, hodný, poctivý, pracovitý kluk, i takový může být romský občan. Karel nastoupil hned do benešovské firmy Baest, kde měl práci předjednanou se svým patronem. Pracoval za minimální mzdu, neměl žádnou absenci, uběhla zkušební doba a Karel v práci pokračoval dál.

 

Po práci si nakoupil, uvařil, uklidil, šetřil si peníze a podal žádost na sociální byt. Výsledkem bylo přidělení bytu od města Benešova. A to není jen o žádosti. Musel složit jistinu, doložit příjem a být trpělivý při rozhodování. A to, že byl nakonec vybrán, náhoda nebude. Nyní se mu snažíme pomoci s vybavením bytu, aby si mohl naplno užívat samostatného a plnohodnotného života. Přejeme mu, aby vydržel, našel si životní partnerku, byl šťastný a třeba založil rodinu, protože pracovité lidi naše společnost potřebuje. Poděkování patří i jednotlivcům, kteří pomohli vždy, když to bylo třeba. Jmenovat je nemusím, oni sami vědí, koho mám na mysli.