Kinorecenze: Rocketman

Že bude životopisný film o britské rockové hvězdě srovnáván s životopisným filmem o jiné britské rockové hvězdě, bylo jasné už před promítáním. Elton John ale z pomyslného souboje vyšel lépe, než Freddie Mercury, protože se nesvezl po vlně patosu.

Na jednu stranu jsou Rolling Stones vůči Beatles v nevýhodě, protože Mick Jagger ještě žije, a Elton John to má ve srovnání s Mercurym podobné. Mrtvá hudební legenda je bohužel marketingově nenahraditelná. Na druhou stranu to filmovým tvůrcům umožnilo vyprávět o fous civilněji, a především předvést, že Elton narozdíl od Mercuryho dokázal zvládnout své démony. Závěr tedy není natolik emotivní, ale je lidstější a odmytizovaný.  V příběhu se možná najde celá řada současných umělců; mladý Elton John se tak dlouho snažil se odlišit a zalíbit se všem kolem, až upadl na samotné dno. Jeho následný pobyt v léčebně, který dává snímku nebývalou retrospektivu, je pak očřštěním jedince, jenž si můlže dovolit vystupovat a žít i bez rekvizit, a konečně na to přichází. Jakmile odhodí masku, kterou si více méně dobrovolně nasadil, stává se zase člověkem a možná i o to lepším umělcem. V souvislosti s filmem se sluší dodat, že Elton John vystoupil v Praze před necelým měsícem v rámci turné, které bylo dopředu avizováno jako poslední. Každá legrace jednou končí a naživo už zpěváka zřejmě nikdy neuslyšíte. Podívat se na film je proto to jediné, co ještě můžete udělat, pokud chcete pochopit muže, který ovlivnil hudební dějiny dvacátého století jako málokdo.