Kinorecenze: Yesterday (Velká Británie, 2019)

Trailery, které dlouho dopředu lákaly na očekávaný letní hit všech kin, vypadaly dobře. Celosvětový výpadek proudu smaže z googlu a tím i z paměti lidstva veškeré vzpomínky na Beatles, a skladby si pamatuje pouze úplný hudební patlal, který je začne vydávat za své. Získá celosvětovou slávu.

Realita na plátně je ale o dost smutnější, než slibný trailer: nebýt toho, že McCartney s Lennonem kdysi dávno složili pár světových hitů, z nichž tento film žije, nemá z čeho brát. Hlavní hrdina je nemastný a neslaný (prý takový měl být) a jestli je ve filmu atmosféra, tak tehdy, když zní Hey Jude vyprodaným Wembley. Jenže to není dílo ani zásluha tohoto filmu: jinými slovy, záměr byl dobrý, výsledek se nedostavil, a kdyby namísto šílené filmové konstrukce s jedním necharismatickým blbem raději vzniknul pořádný film o legendární kapele Beatles, možná by stálo za to jít do kina. Třeba něco ve stylu Michaela Jacksona a This Is It, zkrátka tak, aby se na plátně objevili skuteční Brouci. Ale takhle? Vtipný nápad se rozpliznul do něčeho, co vystačilo právě na zmíněný trailer, ale ne na neúnosných 112 minut. Dobrá rada pro diváky: na film nechoďte, mrkněte se na youtube na jeho zdařilou upoutávku, pak laskavě vypněte počítač a vytáhněte starý gramofon. Oprašte desky z roku 1962, co sem do Československa tehdy pokoutně propašovat strejda vašeho dědečka ze západu, a poslouchejte. Nebo vyjeďte na McCartneyho koncert. Nevyjde to nastejno, vyjde to totiž o mnoho lépe.